Královský pohled na...: Můj víkend v Harlemu

Další týden tady utekl jako voda a čekal mě prodloužený víkend s volným pondělím, a to díky americkému svátku „Labor day“ (3. září). Navštívila jsem kamarády, využila jejich obrovskou trampolínu na zahradě a vydali jsme se na večeři do korejské restaurace vyzkoušet úhoře v sushi, o čemž již byla řeč. Po cestě jsme narazili na čínskou restauraci pojmenovanou úsměvně Mr. Rice (pan Rýže:D). Pan Rýže je ale tedy vtipný pán. Asi si otevřu květinářství a pojmenuju ho „Paní Květina“.

V pátek večer se již vydávám směr Manhattan. V autobuse mě pro změnu překvapuje, jak bedlivě je tato demokratická země střežena. Asi někdo nahoře četl 1984 od Orwella a napadlo ho, že by nebylo špatné něco takového vyzkoušet i v New Yorku (viz foto). Kdo nečetl Orwella, tak určitě viděl reality show „Big Brother“, kde byli všichni neustále pod dohledem kamer. A tak něco podobného už mají i v USA, kde chtějí zvýšit bezpečnost tím, že nainstalují kamery do více jak 1000 autobusů. Toto oznámení končí krásnou větou: „Smile“ – „Úsměv, prosím“. Tak doufám, že se lidé využívající tyto střežené dopravní prostředky nezapomenou na palubě přihlašovat do svých účtů přes internetové bankovnictví, emailů a kdo ví kam ještě.

Vystupuju z autobusu a vydávám se trajektem na druhý břeh. Na dolním Manhattanu už mě čeká kamarád Serkan a rozhodujeme se, na jakou párty půjdeme. Máme několik pozvání a adres ze zmíněného couchsurfingu. Nakonec vítězí párty se Stefani, která sem přiletěla na pár dní. Sraz máme na rohu 9th avenue a 14th street. Po chvíli čekání přichází slečna menšího vzrůstu, v ruce má červené boty s „ostny“, které jsou momentálně v módě. Čekáme na dalších několik lidí a jdeme do klubu. Serkan musí zaplatit cca 30 dolarů vstupné. Do mnoha newyorských klubů muže bez doprovodu ženy ani nepustí. V Turecku je to prý stejné. Pokud chcete jít do klubu, potřebujete ženský doprovod.

Později mi volá Ayan a Javad, další noví kamarádi z CS. Do tohoto klubu jít nechtějí, stejně je tam moc kraválu, takže bychom neslyšeli ani vlastního slova. Čeká mě víkend v Harlemu u Ayana, který pracuje na univerzitě a má přehled od historie, po energetiku, geografii, vaření atd.

Setkávám se s Ayanem, čekáme na Javada s jeho kamarádem Tuvalem, který sem přiletěl z jejich rodné země Ázerbájdžánu, aby zde složil nějaké zkoušky v angličtině. Se všemi jdeme sednout do nedaleké hospůdky. V této oblasti se odehrávala většina scén ze „Sexu ve městě“. Ulice lemují žluté taxíky, projíždějící sem a tam. Je příjemný, ještě letní večer.

Povídáme si a zjišťuji, že všichni tři nejenom, že byli v České republice, ale že všichni tři byli také v Brně. Svět zná naši malou zemičku a všem se u nás moc líbilo. Pokračujeme do klubu, chvíli paříme a kolem třetí ráno se vydáváme newyorským podzemím do Harlemu. Ayan má pěkný byt kousek od Central Parku a kocoura Kaira.

V poledne již začínáme poznávací túru po Harlemu. Ulice jsou přeplněné lidmi, všude po stranách stojí místní obyvatelé tmavé pleti, prodávající vše možné, od brýlí, pásků, parfémů, po knihy a cédéčka. Ayan mi ukazuje kostel, ve kterém byla natočena slavná scéna z filmu "American gangster" (svatba a poté zatčení Denzela Washingtona). Ulice jsou tu široké, ne jako na dolním Manhattanu. Všude jsou domy se schodišti vedoucími z oken. Dříve se tak stavěly kvůli nouzovému východu z důvodu požáru. Jen si představuju, jak se mi nechce vařit, z dolního patra se line vůně oběda, slezu po schodišti a jdu k sousedům balkónem na návštěvu…

Brouzdáme se harlemskými ulicemi a přicházíme k Apollo Theater, nejznámější newyorské „music hall“, spojené především s vystoupeními nadaných zpěváků tmavé pleti. Apollo se datuje od poloviny 19. století a založil ho bývalý generál spojený s občanskou válkou, Edward Ferrero. Odehrávaly se zde (a stále se odehrávají) amatérské noci, kde se představují mladí a nadějí zpěváci. V Apollu začínal například James Brown, Stevie Wonder, Jimi Hendrix a v neposlední řadě i Michael Jackson. Objevily se zde i politicky známé osobnosti, mezi kterými nechyběl Bill Clinton, starosta New Yorku Michael Bloomberg či Barack Obama.

Manhattan, to nejsou jen přeplněné ulice, mrakodrapy a komerce. Manhattan, to je také příroda, parky a historické budovy. Naše další cesta směřuje na sever. Od rušných ulic Harlemu jsme ujeli pár stanic a rázem jsme se ocitli v jiném světě. Park, lidé opalující se zde jako na pláži, pikniky, knížky a relax...

Z vyhlídky vidíme most George Washingtona, spojující severní Manhattan s New Jersey. Jedná se o nejrušnější most na světě, který pojme nejvíce motorových vozidel a ročně po něm přejede více než 106 milionů aut. Pokračujeme dál a cítím, jak na mě dýchá historie…Nejstarší dům na Manhattanu. Dům George Washingtona, jenž sloužil jako jeho hlavní sídlo a velitelství během Americké revoluce. Datován je od roku 1765. Jedná se strategické místo, ze kterého by G. Washington viděl blížící se nebezpečí. Vidíte z něj na řeku Harlem, Bronx, Long Island, řeku Hudson a Jersey. V neposlední řadě na stadion, kde se hraje US Open.

Měníme prostředí a z poklidného severního Manhattanu se přesouváme na 46. ulici. Přišli jsme na Brazilian day (brazilský den) - uzavírky, muzika, statisíce lidí. Všichni v dobré náladě. Vlnící se tanečnice, všude brazilské vlajky, tuny výborného jídla. Tak vypadá oslava jihoameričanů.

Jen co jsme dojeli na Manhattan, nestačím se divit. U stánku s hot-dogama další varování. „Pokud zaznamenáte terorismus, volejte NY policii“… Aha. Ok, tak kdybych náhodou při kupování párku v rohlíku uviděla nějakého teroristu, určitě vám, kluci zavolám.

Pochůzky zakončujeme návštěvou Chelsea Market, kde najdete jídlo a pochoutky z různých koutů světa, od mořských potvůrek po „cupcakes“ nepředstavitelných barev a chutí. Ve druhém a čtvrtém podlaží se také usadil všemocný Google, bez kterého bychom byli v dnešní době ztraceni.

V New Yorku den nikdy nekončí, rovnou proplujete do dalšího dne a neexistuje rozdíl mezi dnem a nocí. Spolu s dalšími kamarády jsme strávili večer v Beauty baru. Docela dobrý nápad z hlediska marketingu. Originální. Dobrá hudba a příjemná atmosféra. Sedíte na židlích a nad vámi jsou přístroje jako v kadeřnictví. Když přijdete ve vhodnou dobu, během posezení s vašimi přáteli si zde můžete nechat udělat i nehty.

V New Yorku den nezačíná ráno, ale v poledne, zvláště o víkendu. Nejdete na breakfast (snídani), ale na brunch (breakfast and lunch), snídani spojenou rovnou s obědem. Jak jinak než americké palačinky. Opět jdeme do podzemí a cestujeme do Brooklynu, kde se právě odehrává West Indian Parade. Byly zde k vidění kostýmy, které bych si ani nedokázala představit. Karibské národy tady představovaly oblečky a doplňky všemožných barev a zároveň i svou kulturu. Nejprve ze všeho se ale představili různí politici. Máme přece před volbami, a tak zde nechyběl např. starosta NY Michael Bloomberg…

Tančilo se na projíždějících náklaďácích s obrovskými reprobednami, na ulici, prostě všude. Tohoto průvodu se účastnily více jak tři miliony lidí. Ayan mě předtím varoval, že tam každý rok někoho zastřelí, nebo tam někdo umře. Tak jsme doufali, že nás se to týkat nebude. Ano, ani tento rok nebyl výjimkou a nějaký mladík byl ubodán k smrti a další dva lidi postřeleni. My jsme vyvázli jen se silným zážitkem na něco tak velkolepého…

Kdo by se chtěl podívat, jak takový blázinec vypadá:

http://www.youtube.com/watch?v=GMm1dshZeoQ&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=In9M1MBaeM4&feature=related

A příště již zase zpátky k politice...