Sledujte emailem

čtvrtek 27. září 2012

Víkend po boku kongresmana – 2. část


„Hey single ladies, hey single ladies…Put your hands up…“ Dneska mě nebudí alarm, ale Beyoncé. Poslepu sahám po telefonu a přijímám příchozí hovor. Brian mě měl vyzvednout 10:40h a plánem byla mše v Blessed Sacrament Church, kam Grimma doprovází Peter King, mocný republikánský kongresman (3. distrikt NY). „Nemůžu tě vyzvednout, něco se stalo v kanceláři. Musím jet pro kongresmana a zavézt ho do kostela. Zkus zavolat Nelly.“ Ještě v polospánku odpovídám: „OK.“ Proč došlo ke změně plánu?

Asi hodinu předtím nasedá Nelly v oblasti Westerleigh do auta, zapíná rádio a míří na Hylan Boulvard, do naší hlavní kanceláře. Je přibližně devět ráno, když zatáčí z Hylan B. na parkoviště před budovu kanceláře. Vystupuje z auta a zhrozí se. Okna jsou rozbitá na několika místech. Všude je roztříštěné sklo a střepy. Je neděle ráno, nikde ani noha. Zamrzne na místě a první sekundy neví, co dělat. Po chvíli popadá telefon a v prvé řadě volá Markovi (Mark je bývalý policejní detektiv a důležitý člen týmu, většinou doprovázející kongresmana). Pak volá policii. „Můžu dovnitř?“ je jedna z jejich otázek. Důvod je prostý – potřebuje vytisknout pozvánky. „Ne, slečno. Musíte počkat na náš příjezd. Co kdyby byl ještě někdo uvnitř?“ odpovídá policista.

Čeká tedy venku. Policisté přijíždí zanedlouho, Nelly ovšem dovnitř nesmí. Mark se dostavuje chvíli po newyorksých ozbrojencích, měl dnes ale doprovázet kongresmana. Proto volá Brianovi, který se ujímá jeho funkce…

Po mši má následovat posezení v Afternoons Restaurant na Forest Avenue. Nelly potřebuje v kanceláři vytisknout zmíněné pozvánky, které má lidem rozdat, jakmile vyjdou z kostela. Potřebujeme přece co nejvíce dobrovolníků. „Prosím vás, můžu na chvíli dovnitř? Jen si tam něco vytisknu.“ Policista ji ovšem opět zchladí přísným pohledem. „Ne, slečno. Tady byl spáchán trestný čin. Dovnitř vás momentálně nemůžeme pustit“. Jak to jen udělat? Jsme uprostřed předvolebního boje. Kampaň je do listopadu jejím životem. V kanceláři je 12 hodin denně (stejně jako já), sedm dní v týdnu. Kéž by se dostala alespoň k pozvánkám, které má již vytisknuty na stole! Ještě jednou se pokouší přesvědčit zástupce zákona, aby ji na malilinkatou chviličku pustil dovnitř: „Jen bych si něco vzala ze stolu.“ Policista je ovšem neoblomný. Svůj boj o získání pozvánek vzdává…

A jsme zpět u mého rána. Z koupelny volám Nelly, zda jede do kostela. Říká, že nemůže odjet z Hylan Boulvardu dříve než za půl hodiny. Za půl hodiny ale již začíná mše. „Měla bych tam být načas,“ pomyslím si. Pokud Brian zastupuje funkci Marka, nebude moci vůbec fotit. Budu tedy jediná, kdo může nafotit M. Grimma s P. Kingem. Navíc spoléhat se na Nelly mi nepřijde jako úplně nejlepší nápad. Bůh ví, co se teď děje v kanceláři.

V kuchyni potkávám Kaitlyn, která situaci s přehledem řeší za mě: „To je v pohodě. Nespoléhej se na ně, vem foťák, pohodlné boty a jdi. Není to nejblíž, ale ty to zvládneš za 15 minut.“ Je 10:40. Mše je v jedenáct. Zbývá mi pět minut. Běžím nahoru hodit na sebe něco elegantního. Do „kabelky“ (pokud se to v mém případě dá ještě tak nazvat) skládám foťák, podpatky od Jessicy Simpson, sako a dalších pár potřebných věcí. Dole již mám nachystanou ručně namalovanou mapu od Kaitlyn s šipkami, kde a na jakou ulici zabočit. „Kdybych věděla, že to nezvládneš, zavezu tě tam. Ale ty to dáš. Tak jdi.“ Loučím se s ní a už se za mnou zavírá branka.

Vydávám se na Jewett Avenue. Nechápu, proč budím takovou pozornost projíždějících aut. Možná na neděli dopoledne moc elegantní šaty. Nemám je špinavé? Kontroluju se ze všech stran. Při pohledu na prázdnou ulici mi ale dojde, že tady vlastně nikdo pěšky nechodí. A tak vidět v neděli ráno na ulici téměř běžící blondýnu v elegantních šatech je asi trošku nezvyklé. Podle mapy po ní mám jít až na Forest Avenue. Pořád jdu a přistihnu se, že jsem vlastně nesledovala názvy ulic, ale mé myšlenky se někam rozutekly. Super. Doufám, že jsem to přešla. Pokud zabloudím, dojdu tak na „AMEN.“ Zdá se mi, že jdu nějak dlouho. Už je skoro jedenáct. Konečně! Forest Avenue. Projdu ještě pár ulic a už vidím kostel. Jsem na správném místě, všichni vchází dovnitř. Zastavuji na druhé straně ulice, ze své kočovné kabelky vytahuji Jessicu Simpson, měním pohodlné baleríny za krásné „mučitelky“ a rázem jsem tak o deset centimetrů vyšší. Z větší výšky se totiž nejen lépe fotí, ale i lidé vypadají lépe shora. Takže samozřejmě čistě pragmatický důvod. Nějací chlápci se jen pousmívají z obchodu, vedle kterého se přezouvám. „No jo no, co nadělám, to už je život kočovníků,“ pomyslím si.

Dveře kostela se již zavírají. Rychle přecházím ulici a vstupuji do něj. Je docela plný. V prvních vteřinách analyzuji situaci. „Ne, hodinu opravdu stát nebudu,“ usoudím a suverénně směřuji do prvních lavic, kousek za kongresmana po boku s Petrem Kingem a Brianem. Vedle Briana nechybí samozřejmě Alice. Alici je padesát, má čtyři děti a kongresmana naprosto zbožňuje. Podle jejích slov jsou přátelé již spoustu let, ještě z dob, kdy to nebyl ani kongresman. Je to fajn ženská, trošku šílená, ale se srdcem na správném místě. Problémem je, že se od kongresmana nehne…Její šílenost dobře vystihují gelové nehty, na kterých má hvězdy z americké vlajky a velké G, představující Grimmovo logo. Alicin pes má na krku šátek se jménem Grimm. Na těle má několik tetování, nedivila bych se, kdyby jedno z nich bylo Grimmovo jméno či logo.

Během mše dostávám sms. Odjíždím z kanceláře, budu u tebe za 15 minut, píše Nelly. Nenápadně vyťukám, že jsem šla pěšky a že se sejdeme po mši. Kněz je z Pákistánu a moje myšlenky se opět rozbíhají, také díky tomu, že zrovna kázání v angličtině moc neovládám. A zpěv už vůbec ne. Kdybych začala zpívat, asi by se jim rozbila všechna ta krásná mozaiková okna. Táta mě vždycky prosil, ať se radši nepokouším zpívat, jelikož vydávám zvuk třískajících hrnců. Vzpomněla jsem si na něj a odtrhla pohled od zpěvníku, který ležel pod lavicí. „Přivítejme dnes mezi námi kongresmana Michaela Grimma a kongresmana Petera Kinga,“ říká najednou kněz a já se vracím zpátky na zem. Následuje potlesk. Další zpěv. Poslední modlitba a lidé začínají vycházet z kostela.

Vytahuju foťák z „kabelky“ a zaujímám postoj před kostelem. Dokumentuji již klasický scénář – pozdravy kandidáta s lidmi. Snažím se zachytit Michaela s knězem, který ho přišel pozdravit. Víra je v kampani důležitá. Do kompozice se mi ovšem pořád plete Alice, která se od kongresmana nehne. Což by ani tak nevadilo, kdyby jediná fotka, kde je Grimm společně s knězem a vyhovujícím výrazem, nebyla zmařena Alice, která nejen, že stojí mezi nimi, ale ještě si spravuje podprsenku. Ach jo.

Místo před kostelem je střeženo dvěma bodyguardy, kteří doprovází Kinga. Po všech pozdravech a úsměvech nasedáme do aut a jedeme na Forest Avenue, kde je již zmíněné posezení s oběma kongresmany. Salónek je strašně tmavý. Na proslovy se ještě kandidáti staví proti oknu. Myslím, že i o tomto by měli přemýšlet. Chtějí přece vypadat dobře a budovat si svoji image. Takže by si měli uvědomit, že stát proti oknu je blbost. Večer uvidíme další příklad toho, co by kandidáti neměli dělat.

Přijíždí i Kaitlyn, z čehož mám radost. Ukořisťujeme cupcaky (čerstvé muffiny s kousky čokolády) a šátečky z listového těsta s povidly. Cítím se provinile, ale na oběd během dneška není čas, tak co mám dělat, omlouvám sama sebe. Kaitlyn se chlubí tím, jak si namalovala oči. Každé ráno mě totiž sleduje před zrcadlem a snaží se zkopírovat můj styl líčení. S výsledkem je docela spokojená, ale přece jenom ji musím jednou nalíčit já, trvá na svém. Přichází za mnou P. King se slovy, že před kostelem jsme se řádně neseznámili. Tak se spolu chvíli bavíme a pořizujeme společnou fotografii. Jeho dvě gorily stráží vchod do salónku.

Nelly získává nové dobrovolníky. Cíl tohoto posezení byl splněn, a tak odjíždíme před Path mark, kde je opět propagace kandidáta. Tentokrát bez kandidáta. Grimm odvolává svoji účast zde a pro nás zatím z nepochopitelného důvodu odjíždí zpět do kanceláře. Něco se stalo…

S Alice držící lawn sign (ceduli) propagující Grimma pořizuji fotodokumentaci. Dobrovolníky, kteří rozdávají letáky, necháváme po chvíli na místě a odjíždíme do hlavního sídla kampaně. Střepy jsou všude uvnitř. Vidím několik děr v oknech. Uvnitř jsou dva detektivové a venku NYPD, newyorští ozbrojení policisté. Mario přišel do kanceláře, sedl ke svému počítači, kde jsou uchovávána všechna data a veškeré databáze. Všechno bylo pryč! Grimm tedy odvolal účast na propagaci před zmíněným supermarketem a také na Festa D’Italia (což mě osobně docela mrzí, přišla jsem tím o předváděčku hodně pěkných aut - http://photos.silive.com/advance/2012/09/red_ferrari_spider.html). Do kanceláře povolává detektivy. Jeho výraz je zdrcený. Jak se to mohlo stát? Okna byla rozbitá, ale ne natolik, aby se dírou v nich někdo dostal dovnitř. Zámek byl přitom nepoškozený. Z toho vyplývá, že to musel udělat někdo s klíčem. Naše kanceláře jsou bývalou autorizovanou prodejnou aut. Inteligentně nikdo nevyměnil zámky…

Dobrovolníci na neděli byli odvoláni. Kongresman pobíhá po kanceláři spolu s detektivy. Je povolána detektivka se specializací na IT. Média se začínají zajímat o tuto kauzu a dochází ke spekulacím. Že by promyšlený čin ze strany demokratických protivníků? Carle, tiskové mluvčí a ředitelce komunikace, která sídlí ve Washingtonu, se od té doby nezastaví telefon. Nálada není zrovna veselá, je vidět, že i na kongresmana je toho dost. Zachovává ovšem klidnou tvář. Přece jenom nás dneska ještě čeká účast na fundraisingové akci (akci na získání prostředků) a tu nemůžeme odvolat. Potřebujeme samozřejmě peníze na kampaň.

Nevím, čemu za to vděčím, ale dostanu se nejen na akce, které pořádá Nelly, ale i na ty, které pořádá Karen. Jsem ráda, protože nikdo jiný z kanceláře se takovýchto událostí neúčastní. „Bety, beru tě sebou. Zajedeme k nám, převleču se a pojedeme na jižní pobřeží Staten Islandu,“ říká kolegyně Karen. S radostným výrazem přikyvuji. Vyjíždíme z kanceláře do protější ulice. „Karen, podívej!“ ukazuji napravo před nás. „Co je? Co se děje?“ odpovídá. „To je ten Murphyho tracker! Ten kluk v modré košili, o kterém jsem ti říkala! Zase nás stopuje!“ Zatáčíme do boční ulice a přibrzďujeme. Necháváme předjet auto za námi. Nikoho jiného ve zpětném zrcátku naštěstí nevidíme. Voláme Markovi, aby věděl, že tracker je opět nablízku a čeká na svou "kořist"...

U Karen doma večeříme výborně upravený lilek s parmezánem. Okolo pobíhají její dva psi. Obě se přezouvám do bot „mučitelek“ a vyrážíme na Karen organizovanou fundraisingovou akci. Přejíždíme celý Staten Island, až zaparkujeme před krásným domem s velkými okny. U dveří nás již vítá majitel domu se svou manželkou, oba jak se patří upraveni pro událost tohoto stylu. Během následující půl hodiny přichází přibližně dalších dvanáct lidí. Při příchodu jsou předávány šeky. Některé z nich se směšnými částkami, některé s tučným obnosem…

Přichází kongresman a začíná svůj neoficiální proslov. A teď přichází na řadu to, co by kandidát NEMĚL DĚLAT. Rozhodně by neměl celou dobu svého proslovu držet sklenici s vínem v ruce. Samozřejmě nemohu fotit kandidáta s alkoholem. Takové fotky se nikdy nesmí dostat na veřejnost. A tak foťák pokládám a čekám na nejvhodnější příležitost. Ta přichází ve chvíli, kdy Grimm dopíjí, cateringová pracovnice mu bere sklenici a dolévá víno. Využívám okamžiku a mačkám spoušť. Poté opět popadá sklenici a nepouští ji z ruky. Přitom se ale jen zřídkakdy napije.

Proslov je to více než zajímavý. Zahraniční situace, postavení USA ve vztahu k arabským státům i Rusku a Číně. Izrael, Sýrie, Írán a jaderné zbraně. Nechybí Michaelovy zážitky z války v Perském zálivu. Probírány jsou i lokální otázky a přítomní mají možnost pobavit se o problémech, které považují za stěžejní. Stůl oplývá pochoutkami všech druhů. Zároveň mezi námi v pravidelných intervalech prochází dvě slečny, nabízející rozmanité jednohubky. „To opravdu dneska večer nic nezkusíte?“ říká mi s beznadějným výrazem jedna z nich poté, co ji asi podvacáté s poděkováním odmítnu. „Tak já teda ochutnám.“ Dostala se ke mně kreveta v kokosu s výborným dresinkem. To probouzí moje chuťové buňky a poté se již neudržím a zkouším i další delikatesy.

Kongresman opouští dům po více než dvou hodinách. Podle protokolu bychom měly odejít až po něm. Ještě chvíli tedy setrváme. Jsem udivena, že jeden manželský pár má projetou Českou republiku, dokonce si prodloužili pobyt u nás, tak se jim v ČR líbilo. Dost Američanů totiž ani neví, kde ČR je a myslí si, že tady šplháme po stromech, nebo že jsme pořád pod okupací sovětského svazu. Včera se mě např. jedna slečna zeptala, jestli se u nás dělají gelové nehty. Ne asi...
Před pár dny jsme šly koupit bagels a v obchodě visela fotka George Bushe. "Vidíš toho muže? To je náš bývalý prezident," zaznělo z úst kolegyně. Co na to říct kromě "já vím?". Že jsme analyzovali jeho jednání,  každé slovo z určitých jeho projevů? Ne. Zmůžu se pouze na "já vím."

Domů se dostávám kolem půl desáté večer. Klasicky přichází do kuchyně Kaitlyn a probíráme události tohoto dne. V jedenáct zapínáme zprávy a sledujeme reportáž s Grimmem o události, která se stala v kanceláři. O půlnoci ulehám do postele, znovu projíždím všechna média a zjišťuji, co o nás napsali. Kauza se bude vyvíjet zajímavým směrem...

Proč nás střeží policie 24 hodin denně? Má to spojitost s "vědmou", která nás přišla varovat? O tomto ale zase až příště...


Grimm a King před kostelem, vzadu je Alice

Alice mi moc nepomáhá v kompozici :D

S Kaitlyn a Alice
Pán co vypadá jako Santa...Dárek mi ale nepřivezl :(
S kongresmanem P. Kingem
Nadšení dobrovolníci

Návrat do kanceláře...
Zástupce zákona v pozadí
Obrázek z médií
Fundraising



Takhle vypadá fundraising
Ach...

Samozřejmě nechybí americká vlajka...

Barevné byly s marcipánem. Slast.

Žádné komentáře:

Okomentovat