Sledujte emailem

sobota 8. září 2012

Manhattan, část I. – Od švábů po luxus


Svůj první volný víkend jsem chtěla strávit jak jinak, než v centru dění. V sobotu ráno (25. 8.) jsem šla s Katlyn do parku poblíž našeho domu. Bylo to moc fajn, dozvěděla jsem se o ní spoustu zajímavých věcí. Už je snad přes dvacet let rozvedená, ale na to, že je jí (jen Bůh ví, asi kolem 70i, možná i přes), stále hledá svou spřízněnou duši. Je neskutečně aktivní, třikrát týdně chodí do fitka, plavat, každý den na procházky. Má ráda kulturu a vše kolem ní. Porodila čtyři děti, má nespočet vnoučat a předky v Irsku. Když měla malé dítě, rozhodla se studovat na zdravotní sestru. Nakonec dodělala i magistra. Teď je evidentně v důchodu, chce si užívat života, ale říká, že chlapi v její věkové kategorii jsou na ni fakt staří a že si pořád na něco stěžují J. Nemohla by prý být s někým stejně starým a preferuje mladší muže. Jednoho z nich málem srazila autem, když běžel přes cestu přímo proti kapotě. Toho by prý byla škoda, ale první pomoc by mu ráda udělala. Tahle ženská mě prostě baví!


Pokud jsem se ten den něco naučila, tak to, že člověk není starý tělem, ale jedině myslí. Řekla mi: „Já když vidím ty staré lidi, jak naříkají, umí se bavit jen o nemocech a operacích, na kterých byli, a nic se jim nechce, něco ti povím – ti byli staří, už když měli dva měsíce… Je to prostě v nich. V jejich přístupu k životu. A je jedno, jestli jim je 20 nebo 60.“ A proto když slyším někoho ve svých 35 letech stěžovat si, že je na něco moc starý, musím se smát a vzpomínám na Katlyn. Jak se mnou tato (určitě ne stará) paní běhá v parku.

Odpoledne jsem se vydala do Queens. Cesta byla dlouhá, snad 3 hodiny. To máte – dojít na autobus, počkat na trajekt, přeplavit se na druhý břeh, chytit správné metro a jet a jet, až dojedete za sedmero mrakodrapů, tisíc fast foodů a proplujete zálivem dělící Manhattan od Brooklynu, přejedete Brooklyn a tam někde to bylo. Mimochodem kousek od místa, kde se hraje U. S. Open. Nakonec jsem dojela někam do Queens, kam pro mě přišel Talha. Kluk z Pákistánu. Přišel mi dost inteligentní, znal geografii i historii lépe než kdejaký Američan. Studuje IT a také pracuje v IT oblasti. Talhu jsem poznala přes Couchsurfing. Kdo nezná tento program, jedná se o síť lidí po celém světě, kteří nabízí lidem přijíždějícím do zahraničí např. provedení městem, nebo dokonce ubytování. Reference od Time, National Geographic či The New York Times (koho by to zajímalo blíže) naleznete zde, stejně jako registraci do programu: http://www.couchsurfing.org/ Kdo chce poznat svět, ať se zaregistruje, svět přijde třeba i k vám domů…

Přišli jsme k němu a ten byt byl docela hororový. Tohle není zrovna typický příklad pro Couchsurfing.  Na zemi dvě matrace, jedna lednička, jinak nic. Koupelna byla odporná. Říkala jsem si, jak tady asi přežiju noc. Když mi psal, jestli mi nevadí spát na koberci, ani ve snu by mě nenapadlo něco takového a tak odporného jako byl jeho byt. Byt bez oken, zatuchlý…Tak jsem jen doufala, že budeme pařit do rána a nebudu muset spát vůbec.

Vydali jsme se k Empire State Building. ESB je 102 poschoďový mrakodrap, po 40 let nejvyšší budovou světa od svého dokončení v roce 1931. Při významných událostech její vršek svítí různými barvami. Např. 1. -3. června 2012 byla budova osvětlena modře a bíle na počest 49. „Celebrate Israel Parade“ (něco pro JankaJ), podporu Izraele.

Tam jsme se setkali se Serkanem (via Couchsurfing), klukem z Turecka, který přijel navštívit tátu a od ledna tu bude bydlet. Rozhodli jsme se jít na jídlo. Bože, jen ne to „junk food“ z fast foodu. U nás by to fungovalo asi takhle – ups, sedm večer? Smůla, obdchod na vesnici zavřený. V Brně asi takhle – devět večer? Ok, půjdeme se najíst k Číňanům u nádraží. V NY to funguje takhle: Kam půjdeme jíst? Na tuto otázku zazní jasná odpověď: „Just pick a country“ (Vyber zemi). Ať řeknete jakoukoliv zemi, do deseti minut sedíte v její „místní“ restauraci.  A tak jsme povečeřeli v Korey. Cesta nám zabrala asi pět minut. Hezká to země. Dobré jídlo.

Napadlo mě, že zajdeme do obchodu, nakoupíme nějaká ta pivka a sedneme třeba na Times Square. Jak bychom to udělali třeba v Brně. Pak mi došlo, že to není tak úplně dobrý nápad. Nejenom, že alkohol zde jen tak v ledajakém obchodě nekoupíte, ale hlavně ho tu nesmíte pít na veřejnosti. A dát ho do pytlíku prý jen přiláká pozornost policistů. Nejlepší způsob je prý přelít si ho do kelímku od McDonaldu. Děkuji pěkně. Preferuji vodu. S ledem. Málem jsem zapomněla, jak mě téměř zatkli, když jsem si minulý rok ve Virginii dovolila vyjít ven z klubu v ruce s něčím jako je u nás Frisco. Přede mnou byla čtyři policejní auta, asi se tam zrovna něco stalo. Taky to byla Virginie… Ale o tom zase někdy jindy. Kamarád mi sklenici okamžitě vytrhl z ruky, schoval ji za kolo od auta a zeptal se mě, jestli jsem jako normální a chci skončit za mřížemi. Aneb vítejte v nejdemokratičtější zemi světa. Tento nápad byl tedy zavrhnut.

Chtěli jsme si užít trochu toho New Yorku, tak jsme poseděli na střeše jednoho baru s výhledem na rušné ulice Manhattanu a nespočet žlutých taxíků, neustále brázdících ulice a vyhýbající se davům a davům lidí. Potom jsme se dostali na „rooof party“ jak z amerických filmů. Na střeše mrakodrapu s výhledem na Manhattan. Co víc si přát? Byla to nádhera. Spousta lidí, spousta zábavy a bazén na střeše k tomu. Nevadilo by mi bydlet v takovém apartmá. Všichni byli oblečeni podle posledních trendů, s podpatky tak vysokými, že i já jsem koukala.

Party jsme skončili tak ve čtyři ráno. Venku jsme obdivovali stupňovité mrakodrapy. Proč se stavěly mrakodrapy s horní částí ve tvaru svatebních dortů? Můj průvodce napsal, že dříve stavěné mrakodrapy byly velká monstra, která zabrala celý blok. V důsledku toho nebylo v ulicích žádné světlo a vše padlo do stínu. Proto byl přijat „zoning law“, zákon o územním plánování, který nařídil stavět mrakodrapy právě tak, aby se do ulic dostal dostatek světla…

Když jsme dojeli k Talhovi, nemohla jsem uvěřit vlastním očím, co tam na mě čekalo! Po zemi i na stěnách lezli brouci. Byli všude! Otevřel lednici a zpoza ručky se rozutíkalo tak 30 švábů na všechny světové strany. Pooomooc! Myslela jsem, že po dobrodružství z Černé Hory a plošticích postelových (o tomto dobrodružství se také jednou chystám napsat), mě již nic takového nečeká, zvláště ne v New Yorku. Je ale pravdou, že NY má se šváby velký problém. Ne nadarmo se tomuto švábovi říká „šváb americký“. Teď už je mi zcela jasné proč. Z moc věcí strach nemám, ale po onom černohorském dobrodružství a návštěvě místního doktora (dokonce si nechal říkat dermatovenerolog) už s broukama opravdu nechci mít nic společného. Děkuji pěkně. To, že takový počet najdu ale právě u člověka, který má na svém couchsurfing profilu cca 80 pozitivních referencí od lidí, kteří u něj evidentně ubytovaní byli, by mě ani ve snu nenapadlo. Bohužel byla ještě tma, a jak vím z Černé Hory, tito brouci právě za tmy vylézají. Při představě toho, že po mně během spánku leze šváb, se mi chtělo zvracet. A spát na zemi? Never! Matrace bylo jediné místo, kam nelezli. Zbývala jediná otázka – jak tady může někdo vůbec spát, natož tak žít? To jako vážně? Nebyla jsem schopná spát ani hodinu. Překousnu dost věcí, ale tohle prostě ne. Šla jsem do koupelny – byli všude – na umyvadle, na vypínači, ve sprchovém koutě (pokud se tak ta nádoba olezlá šváby dala nazvat). Byla jsem znechucená a naštvaná jako nikdy. Pokud tu někdo chce žít, ok. Ale zvát do takového hnusu turisty a nabízet ubytování? Tak to je moc. Popadla jsem tašku, doufala, že do ní žádný brouk nenalezl a vypadla odtamtud. Ještě tady tak něco chytnout. 

Došla jsem na metro, vzala mapu a píchla prstem do místa, kam se vydám. Times Square? Ok. První zastávka byla kam jinam než do McDonald’s – tak nenáviděného, pokud jsem v ČR a tak zbožňovaného, pokud jsem v USA. Jediný pevný bod v USA – víte, že ho najdete všude a víte, co tam můžete najít.  Large coffee (asi tak půl litru, to by na pár hodin mohlo zahnat únavu) a caramel Sunday na zahnání myšlenek na šváby, fuj. Místo dětského koutku, který ještě v českém mekáči nejspíš najdete, v místním superrychlém občerstvení věčně nadupaném turisty najdete u každé barové židle obrazovku, na které se promítají videoklipy. A tak nejen, že se pořádně, v klidu a zdravě najíte, ještě se u toho díváte na televizi. Tomu tedy říkám vytuněnost, strejda McDonald jde prostě s dobou.

Manhattan, Manhattan… Pokud se někdo z vás chystá do NY, rozhodně se vybavte pohodlnými botami (poučena z předchozích nezdarů – na nohách jsem naštěstí měla Nike z Kosova). Podpatky jsem pro tentokrát (ač nerada) nechala v podkroví. Slabším povahám nedoporučuji Times Square, mnoho lidí tolik lidí na jednom místě nezvládá. Místní sem vůbec nechodí. Ví, že je to téměř sebevražda. Proklínala jsem se za váhu své tašky. Nikdy nepochopím, proč váží vždycky tak tunu, když tam vlastně nic není.

Tak se pojďme podívat, co nám nabízí Big Apple. Na podzim se otevírá nová pobočka Victoria’s Secret, máme se na co těšit! Fotky viz pod článkem. Barva tohoto obchodu je jak jinak než růžová. Za to mají jedině plus. Turistiku do tohoto obchodu spáchám hned, jak ho otevřou. Vedle spodního prádla nabízí také značku svých parfémů, které mohu jedině doporučit. Pokud byste chtěli vědět něco o historii dnes tolik populárního obchodu, dozvěděla jsem se tohle: Jeden mladý muž, jmenoval se Roy Raymond založil tuto značku v roce 1977, a to v dalekém San Franciscu. Začal prodávat spodní prádlo, ale po pěti letech udělal zásadní životní rozhodnutí a firmu prodal. Ženy, které se této značky „ujaly“, rozhodně neprohloupily. Společnost The Limited, která ji koupila z ní vybudovala jednu z nejznámějších firem na spodní prádlo. Značku VS prezentují ty nejznámější modelky světa, kterým se říká Angels. A co chudák Roy? Ten ze samého smutku prý spáchal sebevraždu, na ten úspěch se již nemohl dále dívat…

Na Times Squares potkáte novodobou Sochu Svobody, trošku teda „přičmoudlou“, nejspíš díky ozónovým dírám… Na tu jsem si teda raději nešáhla. Posuďte sami ve fotogalerii… Později jsem tuto sochu potkala na růžovém minikolečku. Pravda, asi nejrychlejší způsob dopravy zde a tato bizarnost ode mě dostává plusový bod za barvu tohoto dopravního prostředku.

Návštěva FOREVER 21 mě upřímně moc nenadchla. Kde jsou ty slevy? Pravda, pořád levnější než u nás, ale myslím, že Amerika nabízí ceny ještě lepšího kalibru. Ovšem výběr byl velký. Obchod na několik pater, byla jsem ráda, že jsem našla EXIT. Další zastávka byla v Macy’s – největším obchodním domě na světě, který má devět pater a ztratíte se v něm jako nic. Jen než jsem našla dámské oddělení, trvalo to. V každém patře najdete mimo světově nejznámějších značek také nejméně dva fast foody. Nakrmit zákazníky, zbavit manžele doprovázející nákupu chtivé manželky pocitu hladu a určitě manželkám ochotně půjčí své kreditky. Z několika důvodů jsem se rozhodla najít nejbližší východ.

Ještě jsem se pokochala odlesky mrakodrapů, na což mě upozornil můj průvodce, chytrá to knížečka. Pak již jsem se vydala na trajekt zpátky do svého podkroví. Pro tento kratší víkend bylo již dost dobrodružství.
A na co se můžete těšit příště? Odpočineme si ještě na chvíli od politiky a od rozjíždějící se kampaně a vydáme se např. do Harlemu, navštívíme místo, kde začínal Michael Jackson, místo, kde byl zastřelen John Lennon a navštívíme Washingtonovo oficiální sídlo.  Vydáme se po stopách Brazilian Parade a také West Indian Parade – uvidíte takové kostýmy, které jste určitě v českých ulicích nikdy neměli možnost vidět.

XOXO

ESB

korejská večeře


stupňovitý mrakodrap

výhled na ESB

Noc v NY

Roof party s bazénem

s lidmi z CS

Slečna ze Slovenska, kterou jsem tam potkala


NY v noci

prostě nádhera...


Noční Manhattan

Chtěli byste mít takovou práci? Držet celý den obří tenisku?
Ano, již brzy..


Novodobé stravování v Mc'D. Už to přišlo i k nám?

vpravo obrazovky a barové židličky, okna nikde...

Ano, novodobá Socha Svobody, poznamenaná ozónovými dírami


Několikapatrový F21

Patro doplňků...


Pěkné...

Patro bot


Život v obchodě...figuríny vás vidí

Times Square ve dne




Socha Svobody chce zdrhnout!

Svoje známé gesto dokáže udržet i při jízdě na kole

Mrakodrap v mrakodrapu

A na závěr ta opravdová...


1 komentář:

  1. Úžasné, četla jsem jedním dechem. Co mě pobavilo ???? Socha svobody, nemá chybu.

    OdpovědětVymazat