Země hamburgerů

Jídlo. Jídlo hýbe světem, láska prý prochází žaludkem a sytý hladovému nevěří...

Kamkoliv jedete, chcete ochutnat místní kuchyni. Uspokojit potřebu přijímání potravy a zahnat tak pocit hladu patří k základním fyziologickým potřebám každého člověka, jak nám již v roce 1943 ukázal psycholog Abraham Maslow na jeho známé Maslowově pyramidě. Co nám může nabídnout americká kuchyně?

Po třech týdnech tady jsem došla k názoru, že poznávání již bylo dost a je třeba se vrátit k zdravějšímu způsobu stravování. Nic není ovšem černobílé, a tak posuďte sami:

Libra rajčat (tedy necelého půl kila) tu stojí 3,5 dolaru (tedy 70 Kč). Kilo jablek 80 Kč a tři citrony 60 Kč...
Jeden hamburger (i když ten nejobyčejnější) stojí dolar (20 Kč) a velké hranolky dolary dva (40 Kč).

Řeč ještě nebyla o kávě – když jsem v prvním článku psala, že pravou kávu jsem měla v Miláně naposled na dlouhou dobu, byla to pravda. Ano, káva ve Starbucks je vyhlášená. Taky stojí kolem 4 dolarů (při troše štěstí cena jedněch značkových šatů, zlevněných i z 2000 Kč - a to nepřeháním). Nejvíce tu letí slazená káva s příchutěmi, dokonce i sušenek Oreo.

Za poslední dva týdny jsem navštívila McDonald’s několikrát, počet snězených hamburgerů cca 5, několik zmrzlin a nespočet McCafé za 1 dolar. Návštěva Burger Kinga proběhla pouze jedna, na tuto počest jsem si dala dvojitého burgera.

Co ještě patří k USA? Subway. Rozhodně. Návštěva jedna, musím uznat, že bageta to byla výborná. Necháte si do ní narvat co chcete a ještě vám to zapečou. Dokonce ani želva v parku neodolala a musela jsem se s ní dělit...

Minulý týden jsem neodolala a v Harlemu jsem zavítala do Dunkin‘ Donuts. To mě stálo 3 dolary a dostala jsem 3 donuts. Takže kobliha posypaná sušenkami Oreo a plněná Oreo krémem stojí 99 centů (20 Kč). Pak nemají Američani vypadat, jak vypadají. Zdravé jídlo aby tu jeden pohledal, zato na každém rohu narazíte na fast food. Ať je to fast food jakýkoliv, salát stojí dvakrát tolik co hamburger či hranolky. 

Po cestě do práce mě kolegyně vzala na Bagels. Bagel je něco jako kobliha s dírou uprostřed a s různými příchutěmi. Od slaných po sladké. Naplní vám ji čím je libo, přes cream cheese až po vajíčko a slaninu. Samozřejmostí je její zapečení. Obdržíte tedy čerstvou a teplou bagel, která je opravdu lahodná a tuto specialitu prý nikde jinde nedělají takovým způsobem jako právě tady v New Yorku.

A stravovací návyky? Mezi konferenčními telefony, schůzkami a poradami si zavolají do fast foodu, objednají si jednu z těchto zdravých variant (bagetu plněnou smaženým kuřetem např.) a u počítače to v kanceláři sní. Vše zapijí colou nebo pepsi. Neobědvají ve většině případů dohromady, ale separé. U toho vyřídí několik telefonů, zbytek strčí do ledničky a dojí později… Většina z nich, jak by řekli v „Jste to, co jíte“, je opravdu podvyživená. Jedí málo a nezdravě. A např. jen dvakrát denně.

To mi připomíná film Eat, pray, love (Jíst, modlit se, milovat) s Julií Roberts v hlavní roli. V Itálii si umějí jídlo vychutnat. Pokud jedí, sejdou se všichni u stolu a jídlo si dokonale „užívají“. Tady to berou jako povinnost, něco, co patří k životu. Potřeba, kterou musí naplnit. Nic víc.

Výsledek?

Po týdnu tady jsem se rozhodla vařit. Důvodů je hned několik:

1. Posuďte sami – oběd vyjde na cca 10-15 dolarů. Jedny šaty ve výprodeji dokážete při troše štěstí koupit za 5 dolarů (100 Kč). Nebylo by vám líto vyhodit peníze za plněnou bagetu, když si můžete koupit krásné boty anebo šaty? Mně ano.

2    2.  Daň za čerstvou bagel a ostatní americké „pochoutky“ je vrácená alergie na pšenici (děkuji, Ameriko). Nejen, že jsem se osypala, ale také mi opět napuchly oči. Vypadám, jak kdybych tři dny probrečela. A tak jsem nakoupila rýži, pytel brambor a bezlepkové těstoviny a každý den ráno si vařím. V kanceláři mi řekli, že jím moc zdravě a jídla, která mám (brambory a zelenina např.), že to nikdy neviděli… Proboha, asi jim začnu taky vařit.

3   3. Alergie na pšenici má ale i své výhody – sním koblih a opuchnu. Takže jsem nucena jíst zdravě. Pokud sním hodně pšenice, neotevřu druhý den oči. Ať žije zdravý životní styl. Normální chleba tu ale neseženete. Vše jsou sladké americké bulky. Chleba žitný mě stál 4 dolary, ale jejich bulky by mě za týden zabily.

4. Další výhodou je – nepřijedu domů jako koule. O tomto tvrzení ovšem začínám silně pochybovat. Málo spánku a málo času na sport si začíná vybírat svou daň... Cítím se jako velryba :(.

Ale vzhledem k tomu, že tady jsou konfesní velikosti posunuty, každý normální Evropan se tu může na druhou stranu cítit opravdu dobře. A tady se za svou velikost bot 41 nemusím stydět, ženské tu mají i 43 a je to normální.

Koho tady lituju, tak jsou celiaci. Půl kila bezlepkových těstovin stojí jako 4 hamburgery. Myslím, že příště pojedu do Číny, tam budu moct s radostí a bez následků vychutnat dary místní kuchyněJ.

V obchodě "Dolar tree" je vše za jeden dolar. Od sušenek, chipsů, čokolád, po sešity, hračky a kosmetiku. Naštěstí je tu i konzervovaná zelenina za necelý dolar. Seženete zde i olivy, hrášek, kukuřici. Musím uznat, že zde platí citát Alaina Delona (alespoň co se jídla týče):

"Amerika se již stala zemí úplně zledovatělou, všechno je tam zmražené. Když chcete něco jíst, musíte to předem rozmrazit. I ženy jsou tam stejné - musíte je rozmrazit aspoň den před zamýšleným flirtem."

To byla ukázka toho, jaký životní styl je zde propagován. Všichni tu spěchají, nehýbou se, na vychutnání jídla není čas, zdravé jídlo a zeleninu tu jí málokdo, rozhodně ne průměrný Američan. Pokud chcete jíst zdravě, musíte mít na účtu hodně babek.

Pak jsou nemocní a kolik tu stojí ošetření, nedej Bože operace? Desetitisíce a statisíce korun. A kdo na tom vydělává? To už ať si každý domyslí…

Abych ale nekončila tento článek negativně. Mají tu také spoustu čínských, korejských či vietnamských restaurací. Jelikož miluju sushi (a Kamilovo jsem už dlouho neměla), kamarádi žijící několik let v Asii mě do jedné takové restaurace vytáhli. Bylo to zatím nejlepší jídlo tady. Názvy pokrmů vám nepovím, neboť jsem si je nezapamatovala. Co si ale jisto jistě pamatuju je to, že mi objednali "eel". Jelikož nejsem zběhlá v anglické terminologii ryb, nezbývalo mi než jim věřit, že to bude dobré. Nebylo. Úhoř v sushi opravdu dobrý není...

Taky můj hostitel Ayan mi v Harlemu uvařil pravé italské jídlo, které bylo jak jinak než výborné a na stole na mou počest nechybělo ani české pivo!

A abych nezapomněla, moje paní domácí žije zdravě a jí zdravě (docela). Jí hodně zeleniny a včera mě naučila úžasnou věc – ochutnala jsem místní specialitu. Vařenou kukuřici, kterou uvaříte tak, aby nezměkla moc, poté ji potřete máslem, posypete solí a znovu potřete máslem. Zakousnete se do ní a je to slast…Taky mi uvařila sýrové těstoviny a přidala chutný zeleninový salát. Popřela tak moji teorii, ale Katlyn přece není průměrná Američanka.

Mark Twain by na to řekl: "Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví, a dělat, co se ti nechce." Asi na tom něco bude.

Na závěr vám přináším fotky svých hříchů a veřejně tady slibuju, že udělám vše pro to, abych se v zimě vlezla do letadla...

Burger King...

Neodolatelné pokušení - Caramel Sunday with peanuts...

Čerstvá bagel.

Plněná cream cheesem a zapečená...

Ukázka amerického stravovacího návyku :D.

Sushi I love you.

Krevety, krabi, tuňáci, úhoři i lososi. Až na úhoře "mňam".

Ayanovo kuchařské umění. 

Posuďte sami...

Chutnalo to výborně.

Největší hřích...

Na brazilském průvodu byla spousta jídla, ale také mraky lidí.

Ochutnávka Subwaye.

Želva, která si Subway také oblíbila a nechtěla dát pokoj. Čekala jako pes, až jí něco hodím.

A tuhle zmrzlinu jsem fakt neměla objevit! Lepší jsem nikdy nejedla.

Doufám, že vypadám dostatečně provinile. Měla bych.

Po hodech přichází co? ...Vystřízlivění  - Večeře od Katlyn a přechod na zeleninu.

A na tomhle teď frčím...